Zde byla asi dvouhodinová pauza, kterou většina využila k posilnění dobrým jídlem a pitím. 

Následoval noční přesun zpět na Oznici. Letos jsme se vyhnuli nejbahnitějšímu úseku, ale i tak jsme se prodírali tajemnou lesní cestou, plnou strašidelných zvuků, hodně děsivých strašidel včetně oběšence. 

Všichni stezku zvládli, mimo jiné i pět dětí, a tak jsme se ve zdraví sešli v oznické hospodě, kde došlo k závěrečnému vyhodnocení včetně malé tomboly.