Tímto děkujeme panu Václavu Hýžovi - synovci Augustina Bártka, za podrobný článek o životě a činech jeho strýce, který padl za vlast u partyzánského bunkru na Oznici.
Augustin Bártek se narodil 24. 9. 1926 v Brňově a aktivně bojoval za osvobození naši vlasti. Jeho otec Augustin Bártek, ročník 1893 byl poslán na práci do Štětína. Tam 28. 12. 1940 zahynul, nevíme jak. V údajích v centrální evidenci válečných hrobů (CEVH) je poznámka, zahynul, účastník ilegálního odbojového hnutí. Gusta ve 14 letech osiřel. Jeho sestra Ludmila pracovala od r. 1940 v Jablůnce, což byly jediné peníze pro tříčlennou rodinu. Nebylo to lehké.Přesto v létě 1944 začali pomáhat uprchlým sovětským zajatcům, poskytovali jim ubytování, jídlo, léky. Nejdříve to byl Saša Dolinov a Alexandr Nikolskij, kterému se také říkalo Nikolajčík. Ten se u Bártků zdržoval jistou dobu. S ním se Gusta velmi spřátelil. Jak později řekla jeho sestra Ludmila, po válce by oba bydleli buď u nás, nebo v Rusku. Na podzim se oba dostali k partyzánům na oznicko. V létě 1944 byl Gusta již na práci v Ostravě a nechtěl se tam vrátit, chtěl jít do lesů k partyzánům, kterým již pomáhal. Jeho odchod popisuje paní Přikrylová takto.
„Jednou u tety na oznických pasekách přesvědčoval maminku a tetu, že se na práci do Ostravy již nevrátí a půjde k partyzánům. Maminka i s tetou mu to marně vymlouvali. Celou tuto rozmluvu slyšeli partyzáni, kteří leželi na půdě. Jeden z nich sešel do světnice a řekl Gustovi. „Musíš se vrátit do Ostravy. Kdybys teď zůstal doma, chytli by tě a zavřeli i s matkou a celou rodinou. Musíš tam jet ještě jednou a potom uteč. Ale domů se nevracej, přijď k nám“.
Gusta se nechal přemluvit a odjel do Ostravy do práce a ihned po zapsání utekl. Tak se Gusta dostal k partyzánům a doma zůstala jen maminka a sestra. Ty nadále poskytovaly pomoc partyzánům, ubytování a jídlo z toho mála co měli. Peníze měli jen ty co sestra vydělala. Jejic dům byl uprostřed vesnice a kolikrát když se partyzáni u nich sušili a odpočívali, tak maminka se sestrou raději odešli z domu aby je lidé viděli že jdou jako směrem na vlak.
Pořádně si nemohli ani něco upéct, hned se šuškalo, že u Bártků se peče pro partyzány. Přitom pro vsetínské gestapo začal začátkem roku 1945 pracovat L. Juříček z Brňova. Toho 12 března sovětský partyzán D. Zamnič zastřelil a spolu s K. Květoňem a K. Cabákem zakopali v lese. Němci jeho zmizení vypátrali a 22. 3. K. Květoně a K. Cabáka zatkli a 10. 4. je v plynové komoře v KT Mauthausenu popravili bez soudu. D. Zamnič byl také zatčen 22. 3. a v KT Mauthausenu byl umučen. K Bártkům na Brňov docházeli Petr Moskalenko, Alexandr Dolinov, Jurij Kulikov, Alexandr Nikolskij, Anatolij Pletňov, Kosťa a jiní. Po 28. 2. 1945 kdy Gusta padl se docházky omezovaly a trvaly do konce března.
Augustin Bártek padl 28. 2. 1945. Za svou bojovou činnost mu 31. července 1947 udělil president Československé republiky Edvard Beneš Československý válečný kříž 1939. „ In nemoriam“. 3. 4. 1948 mu uděluje ministr národní obrany odznak Československý partyzán „In nemoriam“. Bunkr kde padl je od 3. 5. 1958 kulturní památkou. Augustin Bártek byl partyzány pochován v lese a po válce bylo tělo exhumováno a 15. 5. 1945 pochován na hřbitově ve Valašském Meziříčí.
Několik akcí, kterých se A. Bártek zúčastnil a které se mi podařilo vyhledat.
Červenec 1944 L. Baletka, Oznice M 77,
Pisklák František Oznice a Bártková Marie společně se synem Augustinem a dcerou Ludmilou Brňov č. 35, ubytování a podpora uprchlých sovětských zajatců, později partyzánů, Saša Dolinov, Alexandr Nikolskij, později skupina P. Moskalenka.
Stejné přechovávali Kamas Vojtěch a Marie z Brňova do 28. 2. 1945 ( do smrti Augustina Bártka )
Srpen 1944 Hr. Na každém kroku boj
Karel Bartoňek společně s kamarády Antonínem Kopřivou a Augustinem Bártkem začínají nadšeně pomáhat uprchlíkům. Zajišťovali léky, jídlo, ubytování a ostatní potřebné věci.
Srpen 1944 M 111
V okolí vesnic Kladeruby a Oznice se objevila skupina uprchlých sov. zajatců již v srpnu. O něco později se k nim připojil por. RA Alexandr Nikolskij, který na jaře 1944 působil v part. jednotce ve Velké Bystřici u Olomouce. Navázali spojení s A. Kopřivou a K. Bartoňkem, A. Bártkem a vytvořili základ později velmi aktivní part. skupiny.
25. září 1944 M 154
Redl Jaroslav Oznice, hájovna č.p. 90, úkryt partyzánů skupiny Moskalenko. Je to strýc Augustina Bártka
Září 1944 M 166
A. Kopřiva se koncem září setkal u Bártků v Brňově se Sašou Nikolským. Spolu s ním tam byl Emil Avrat z Veselíčka, který se vydával za angl. parašutistu. S Avratem byl také Karel Vacula ze Špiček. Ant. Kopřiva si se Sašou Nikolským vyměnil názory na Avrata, který byl podezřelý, že je konfidentem gestapa. A. Nikolskij Avrata zastřelil a Vaculu později zastřelil Augustin Bártek.
30. září 1945 (potvrzení o činnosti)
Augustin Bártek je přijat mezi partyzány 1 československé partyzánské brigády Jana Žižky. Narodil se 24. 9. 1926, v době vstupu do oddílu mu bylo 18 let a 6 dnů.
5. října 1944 M 179
Mrnuštík Karel Oznice č. 34, podpora partyzánů: Augustin Bártek
20. října (listopadu) 1944 M 215
Pro výstrahu všem kolaborantům byl přepaden byt místopředsedy Ligy proti bolševismu Zmeškala, býv. starosty v Nahašovicích/Hranice. Dal zatknout 4 uprchlé sov. zajatce uprchlé ze zajetí. Před potrestáním jej zachránilo to, že nebyl doma. Byt mu byl zdemolován. Akci provedli Saša Nikolskij, Augustin Bártek, a Vasil ,,malý´´.
Začátek listopadu 1944 L. Baletka Oznice
Počátkem listopadu partyzáni na Oznici vybudovali bunkr nedaleko Skýpalova domku č. 39. Oddíl měl tehdy 15 členů, byli to: poručík RA Alexandr Nikolskij, nadporučík Petr Moskalenko, nadporučík RA Alexander Dolinov, Genadij Gusjev (jednooký), Boris, Peťka ,,kulhavý´´, Anatolij Pletňov, Jurij Kulikov, Konstantin Lysenko, Vasilij, Fedor, Augustin Bártek, Karel Bartoňek, Antonín Kopřiva. Tehdejší výzbroj. 5 vojenských pušek, 10 pistolí a 15 ručních granátů. Jako nejstarší se velení ujal Alexandr Dolinov.
Začátek listopadu 1944 Vzpomínky Jurije Kulikova – Bojová družba.
Po události z 2 listopadu u Čertova mlýna kdy bylo velení brigády přepadeno, se raněný Murzin skrývá u Tkáču na Znajce a Ušiak se raněný zastřelí, vysílají další oddíly hlídky aby jej našlo. Také velitel Nikolskij z oddílu na Oznici vysílá Jurije Kulikova, ze začátku cesty mu dělal průvodce Augustin Bártek.
15. 12. 1944 M 268
V polovině prosince se do oddílu v Oznici zapojili gestapem pronásledování Josef Jedlička, Václav Mikolášek, Jan Bednář z Olomoucka. Přinesli sebou kulomet vymontovaný z německého letadla a 10 kg. Donaritu. Jan Bednář později prozradil úkryt v palírně ve Velké Bystřici a bunkry na Oznici. O život tak přišli jeho spolubojovníci.
Začátek ledna L. Baletka Oznice
Počátkem roku byl oddíl pod vedením A. Dolinova začleněn do 1. Čs. Brigády Jana Žižky jako 2 rota.
Začátek ledna Upřesnit datum Hr. Na každém kroku boj
Skupina partyzánů pod velením A. Nikolského byla odeslána na Olomoucko z toho důvodu, že odtud pocházeli mladí lidé,kteří přišli k oddílu 15. 12. Z této oblasti. Našli útočiště v palírně u rodiny Floriána Nykla ve Velké Bystřici. Tato skupina pomáhala zásobovat partyzány na Oznici vším co potřebovali.
Skupinu tvořili Jan Bednář, Josef Jedlička, něměcký antifašista Walter Knappe, Václav Mikolášek, sourozenci Božena, Jiřina a Oldřich Nyklovi, Igor Kravčenko, Valentina Najkornova a jako velitel Alexandr Nikolský.
9. ledna 1945 Ksčm Zlín
9. ledna přestříhali partyzáni P. Moskalenko ,K. Bartoněk, A. Bártek , B. Žabčík a 2 ruští partyzáni 7 polí telegraf. Vedení mezi Hustopečí a Miloticemi.
21. 2. 1945 Hr, Na každém kroku boj, L- Baletka Oznice, Ve znamení smrtihlava
Velká Bystřice u Olomouce, skupina Alexandra Nikolského.
Večer se vypravili part. Jan Bednář a sovětský partyzán Igor Kravčenko vyhodit do povětří sloup vysokého napětí u Týnečka na Olomoucku. Ozbrojeni a s trhavinou vyrazili okolo 22 hodiny na akci. Po cestě byli zajištěni dvanáctičlennou jednotkou německé domobrany. Protože byli ozbrojeni, tak byli předáni na četnickou stanici ve Velké Bystřici, kde pokračovala prohlídka. Podle evidenčních čísel na pistolích bylo zjištěno, že obě pocházejí z partyzánských přepadů četnických stanic. O nečekaném úlovku bylo neprodleně informováno olomoucké gestapo. Po několikahodinovém výslechu se kriminální tajemník Bartl dozvěděl, že partyzáni mají své stanoviště v budově palírny u rodiny Floriána Nykla ve Velké Bystřici. Ještě v noci byl vydán rozkaz k prohlídce a zadržení osob. Ráno 22. 2. odjelo z Olomouce do Velké Bystřice 15 úředníku gestapa a 20 příslušníku SS. Při prohlídce na půdě byl zastřelen gestapák Schlesinger. Partyzáni se nechtěli vzdát, tak tam gestapáci začali házet granáty, od osvětlovacího začalo všechno hořet. K úniku z obklíčení se odhodlal Walter Knappe, byl střelen do břicha a tak se dostal do rukou gestapa. Václav Mikolášek, Valentina Najkornová a velitel Alexandr Nikolský raději přijali smrt z vlastních rukou. Po uhašení požáru byla nalezena jen tři ohořelá těla, která pak Václav Ševčík tajně pohřbil na hřbitově. Proběhlo další zatýkání, Walter Knappe a Jiřina Nyklová která byla ve vysokém stupni těhotenství byli již 24. února na základě souhlasu K. H. Franka zavražděni na základě „sonderbehandlungu“. Události ve Velké Bystřici měly ještě jednu tragickou dohru. Zatčený Jan Bednář prozradil při výslechu na gestapu v Olomouci partyzánské bunkry na Oznici. Na rozkaz part. štábu se kopaly v prostoru Kateřinic nové bunkry. Práci prováděli nově přivedení členové part. oddílu a jejich velitelem byl Augustin Bártek. V úterý dostal Augustin Bártek rozkaz, aby všechny partyzány z bunkru převedl na paseky k Hrabovským a odtud měli odejít do Mikulůvky. Augustin Bártek rozkaz splnil, ale ještě s jedním sovětským partyzánem se vrátili nazpět, aby staré bunkry opravili, protože do nich zatékalo. Němci připravili akci na středu 28 února. Zatčeného Jana Bednáře donutili, aby jim dělal průvodce. Gestapo a oddíly Jagdkomanda přišly k ozickému bunkru od Polic okolo 8 hodin ráno. Podle potvrzení vydaném 17. 5. 1945 o činnost Augustina Bártka a podepsané za velitele brigády Petrem Buďkem a velitelem oddílu Petrem Moskalenkem byl počet němců až 160. V boji který trval 5 hodin byl sovětský partyzán zajat. Augustin Bártek se nechtěl vzdát fašistům a tak nakonec použil granát, který jej usmrtil. Ostatní partyzáni se měli vrátit navečer do Oznice k jídlu ale tam měli být ještě Němci. Byl vyslán Ant. Kopřiva na průzkum. Tydlačka z Oznice jej upozornil, že tam ještě jsou. Pak byly vystřeleny dvě rakety jako znamení, že Němci končí prohlídku. Po jejich odchodu přišli partyzáni ke zničenému bunkru a tam viděli mrtvého Augustina Bártka ležet tváři k zemi. Byli to Jurij Kulikov, Nikolaj Bogomolov, Vlastimil Deml, Stanislav Mika a Vašek, řečený gestapák. Večer se partyzáni vrátili a mrtvolu Augustina Bártka odnesli a pohřbili v lese. Němci druhý den ráno mrtvolu hledali a s překvapením zjistili, že zmizela.
Nacistický záznam:
- Oznice, silami SS-polní regiment 21, 2/85 vedoucí hejtman Paul Miethe, obklíčeny 2 bunkry. Zabit 1 český partyzán, 1 ruský zajat.
- Kořist: 1 český TK (neúplný),1 česká karabina, Části oděvu
- Podle výpovědi zajatce jsou 4 zbývající partyzáni z bunkru očekávání 28. 2. Navečer.
- Zřízena 2 hlídková stanoviště.
- Při odchodu 1 km. záp. Oznice byli zadrženi 3 neozbrojeni ruští zajatci. Vše předáno SD ve Val. Meziříčí.
Tolik německý záznam.
Velitel oddílu Petr Moskalenko se domníval, že bunkr byl vyzrazen občany z Oznice a rozhodl se zrádce vyhledat a pomstít smrt Augustina Bártka. Teprve po dlouhém přesvědčování byl ochoten připustit, že zrádce nebyl z Oznice. V sedmdesátých letech navštívili bunkr členové Svazu protifašistických bojovníků z Olomouce. Byl mezi nimi i Jan Bednář. Doznal, že po zatčení gestapu vyzradil i bunkry v Oznici. Domníval se prý, že v danou dobu v bunkru nikdo nebude. Po likvidaci bunkru jej gestapo uvěznilo v Praze na Pankráci, odkud byl osvobozen ve dnech pražského povstání.
Celkem touto zradou přišlo ihned o život zbytečně 6 těchto partyzánů.
- Alexander Nikolskij
- Valentina Najkornova
- Walter Knappe
- Václav Mikolášek
- Jiřina Nyklová
- Augustin Bártek
Další dva pravděpodobně také zahynuli.
- Igor Kravčenko pravděpodobně umučen
- Sovětského partyzána dopadeného v bunkru Němci odvedli sebou a od této doby se o něm neví.
Oznice byla osvobozena 6. Května 1945.
Po osvobození navštívili někdejší sovětští partyzáni Oznici několikrát, byl to například Petr Moskalenko, Jurij Kulikov, v roce 1973 Kulikovova žena, v r. 1974 Jefrem Šorocha, r. 1984 Genadij Grečin a několikrát také bývalý velitel 1. Čs. Partyzánské brigády Jana Žižky D. B. Murzin
Alexander Gavrilov, zastřelen konfidentem gestapa Václavem Kocůrkem ze Vsetína 8. dubna u pasekáře Josefa Skýpaly č. p.19 v Oznici, když si v noci prohodil místo s P. Moskalenkem.
Ivan Snitko zahynul při přestřelce 5. května v domě Štěpána Tydlačky č. p. 21 v Oznici. Augustin Bártek padl v boji v bunkru 28. 2. Ivan a Saša byli 8. Května pohřbeni s poctami v Brankách. A. Bártek byl pohřben 15. Května ve Valašském Meziříčí.
Pomník obětem druhé světové války v Podlesí, části Valašského Meziříčí. Je na něm jméno Augustina Bártka spolu s otcem Augustinem Bártkem.
V Národním památníku 2.světové války v Hrabyni jsou na symbolickém hřbitově také destičky s jejich jmény.
Prameny:
- Potvrzení o činnosti A. Bártka potvrzení vydané 17. 5. 1945 štábem partyzánské brigády Jana Žižky
- M - Antonín Macháň
- Marie Hrošová - Na každém kroku boj
- Ladislav Baletka – Oznice, dějiny a současnost obce na valašsku
- Oldřich Sládek – Ve znamení smrtihlava
- Ksčm Zlín - k 70 výročí 2 světové války
Zpracoval Václav Hýža, synovec Augustina Bártka